Continues...

12. září 2012 v 18:40 | Karen |  ▬♥Anna♥▬
Pamatuju si jak jsem jednou zapátrala v myšlenkách abych se jí zeptala: Kdy můžu zkončit???
Mlčení v mé hlavě mě vyvedlo z míry a pak jako by z ničeho nic, jsem dostala odpoveď, kterou už mi naznačovala tolikrát, však můj mozek né a né to pobrat. Jako by byl proti Ní- proti nám, proti mě! Sedla jsem si ke stolu kde mi máma nechala čokoládovou tyčinku- mou nejoblíbenější! Chvíli jsem pozorovala červený obal a lesknoucím se nápisem. Neviděla jsem za ním pochoutku, radost, přínos energie. Pro mě to nebyla pochotka ale neodpuštitelný hřích, pro mě to nebyla radost ale důvod pro smutek, pro mě to nebyl přínost energie ale kalorií. Pomalu jsem jí uchopila do rukou, ještě jednou prohlédla, nezvažovala jsem nad touto volbou však dlouho. Sundala jsem obal a sladkost darovala mé přítelkyni, která zrovna přišla. Nic jsem jí neřekla, nic o mém věrném spojení s Annou. Pro ostatní neexistovala. Byla jen mou!!! "Jen tak dál!" zatřepotalo se mi v duchu, což mi na tváři vyvolalo úsměv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama