Goodbye

27. září 2012 v 21:16 | Karen |  ♂Pisálek♂
"Miluju tě" bylo napsáno nakonci stránky dopisu. Proč lžeš? Zavřela jsem oči s představou tvé svalnaté ruky která svíra psací pero míhající se po papíře. Přidala jsem lživí dopis k dalším a upevnila je gumičkou. Krb hezky hřál, jen mě rozmrazit nedokázal. Stála jsem u něj, pomalu rozdělala neotevřenou poslední obálku, ani jsem řádky nepřečetla jen jsem rychle sklopila pohled k okraji stránky: Tvůj milující... Dál už jsem nečetla, stačilo mi jen pomyslet jak za tebou sedí nějaká lehká krasotinka a... Roztřásly se mi kolena, rychle jsem si na ně klekla abych nespadla do krbu. Utržky papíru pohltil oheň, stejně rychle jak do něj padali. Se vší zuřivostí jsem stránky papíru házela do spáru ohně. Bylo mi smutně, však samota byla pro mě lepší než neupřímný vztah. Kde jsi teď když tě nejvíc potřebuju? šeptala jsem směrem k plamínku mslsně olizujících se po dobroučkém papíru. Těch slz bylo tolik že by stačili na záplavu města, však brečet jsem stále nepřestávala. Od té doby co jsem spálila všechny zprávy od tebe ses už neozval. Nikdy. Že by osud? Spíš reakce na moji ignoraci.
Zasněženou krajinou se vlekly malé stopy po obuvy. šla jsem napříč lesem v hlubokém sněhu. Omrzlé tváře mi byli ozdobou na mém rozpáleném obličeji. Nedočkavě jsem přešlapovala před zapadlou chatkou. Asi jsem opravdu čekala že tam budeš- pořád. Však chatka byla prázdná. Otrhané tapety, škvoři a moly v tvé skříni, a uprostřed místnosti madrace. Pomalu jsem se na ni svalila přemýšlející o našich zážitcích. Zavřela oči a nechala se odvést stříbrnou nitkou do říše snů.
Hladíš mě po tváři, já pomalu otevírám víčka. Myslím si že je to jen sen, není. Rychle se posadím a odstrčím tě, i když nechci aby jsi přestal. Usměješ se na mě ale já to nedám příležitost na mě znovu sáhnout. Rezignace mích citů se potvrdila přímo na bojišti. Chceš mě k sobě přitáhnout, na to ti jehlovím podpatkem stoupnu na nohu. Myslím přitom na to jak ti v chodidle praskájí malé kůstky. Sykneš ale nepustíš mě! Podívám se ti do olčí, chvíli setrvám a pak se napřáhnu, vší silou tě praštím do nosu. Zapotácel ses, s velkou ránou spadnul na zem. Louže krve se řine z nosu a já spokojeně odcházím v srdci pomstu a chlad........ Už jen chlad.
Goodbye my love
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama