Říjen 2012

Darling, darling, I´m your only friend.....

28. října 2012 v 14:33 | Karen |  ♂Pisálek♂
Vím jak na to jsi. Jsi sám, takový můj vlk samotář! Nemáš jinou možnost volby, protože tě vězním v kopce vášni. Lačně se vrháš po každičkém kousku potravy co ti nabízím ze své plné náruče sladkostí. Nemám pocit vlny, jenom proto že jsi nepikal za své hříchy. Zabil jsi mi rodinu- ne. Manžela? Nikdy bych ti tohle nedovolila, ale zabil si mě. Zkrotil jsi mou divokost a uvěznil mě jako ptáčka v zlalé kleci. Je pozdě na omluvy, či činy nápravy- sám to dobře víš! A proto si vybíráš tuhle daň- jako pomsty chtívá matka se mstím za ptáčky kterým jsi potrhal křídla. Kolik jich bylo? Jen to řekni- neboj se. Jsi liška která jen loví, však teď padla past na tebe. Moje lačná, pracná ušmudlaná klec. Nemá tě připravit o svobodu, má tě ponaučit. Odevzdej zbraně, to je konec boje. Vzdát se je to jediné co můžeš udělat. Tak proč se ještě bráníš??? Melancholicky se vzpírat, či pro zvyk? Nehraj se mnou tuhle hru! Nabízím ti pokořeně odejít- ztrhaného, nemyslícího, ale živého!! Chceš snad odsaď odcestovat v černé rakvy? Vypadá to tak. Nakloním hlavu na stranu, takhle jsi to měl vždycky rád- pamatuješ? Divoce však poddaně tvým dotekům. Zavři oči, dopřej mi poslední tach, prosím. Přijmeš mě takovou jaká jsem i se nezávislostí vyhraješ! To jsem ti tenkrát řekla, ale ty jsi mě neposlouchal měl jsi svůj cíl. A teď už je příliš pozdě. Proto jen sbohem....


Darling, darling!!! I´m going to kill you.....

Stroje

14. října 2012 v 21:28 | Karen |  ♂Pisálek♂
Podíval se vzhůru k nebi. Stroje zaplavili oblohu. Velké kovové monstrum se sneslo k zemi přímo před něj, čas jakoby se zastavil. Chtěl se zvednout aspoň na všechny čtyři a utéct, však jeho svaly ho neposlouchali. Ohromený strachy čekal na smrt vraždícím strojem, které přinesly jeho drahé zemi jen zkázu. Musím aspoň zemřít hrdě. Myšlenky mu vířili ale jedno věděli jistě. Stroj mu uřízne hlavu, zpřeráží hnáty, ať udělá cokoli jeho smrt proti nim nikdy nebude dost důstojná. Poklop se s duněním otevřel. Prach na bojišti potříštěný krví se zvednul a z kovové zrůdy vyjel stařičký vyschlí stařík na kolečkovém křesle. Pootevřel ústa v nechápavosti. Už nerozuměl ničemu! Položil hlavu na zem aby se nemusel podivnému člověku dívat do tváře. Zemře ještě víc popudlivěji než si myslel. Prach ho štípal do očí, ještě víc když kolo zabrzdilo u jeho hlavy. Z úst se mu hrnula slova tisíce jazyků: Em co Khoe khong… Pořád dokola, děsil ho čím dál tím víc. Stařík jak v epileptickém záchvatu pokračoval. Už dost, dost! Ty slova se mu vpíjeli do morku kostí. Anh yeu em v tom ho něco praštilo do hlavy a on už nic necítil.
Škrábání, svaření těžkých kovů ho probudily z transu. Nemohl se hnout, jakoby už neměl tělo. Ruce vážící tunu, o nohách nemluvě. Víčka přilepená k sobě, nemohl otevřít všude jen tma a v hlavě pořád mučenlivá slova.
Nic víc si nepamatuji ale ve snech mě pořád navštěvuje onen zjev mého dědečka. Mého vietnamského předka který mého otce svázal do kovových hnát a vzal mu to nejcennější- svobodu, myšlení a lidské tělo.

Lidský smích

10. října 2012 v 15:29 | Karen |  ♂Pisálek♂
Přes okno vidíš se holčičku doširoka smát
Sama sebe se musíš pitomně ptát
Proč já se taky tak bez starostně, bezelstně
bez toho abych zaplatila daně
prostě a jednoduše nemůžu smát?
Proč se tě pořád musím bát?
Za rohem smutku, číháš
před zraky lidí mě skrýváš
Znám jen slzy a nic víc
přece smích je normální lidský cit.
Nejsem snad člověk že to neumím?
nebo snad pro to že po tobě pořád toužím?
Miluju tě, ty však nemáš zdání
co mé srdce v hloubi pohaní.
Myslíš že je to jen chtíč
však pravý srdce klíč
drží jen láska, však ta mě neučinala šťastnou
nutí mě, nebo snad ty, procházet se tmou,
bez přestávky myšlení na tebe
koukám se do černého nebe.
Zas ten proklatý měsíc v úšklěbku
nutí mě popustit uzdu vzteku.
I ta pitomá kosmická tělesa
co nad mojí hlavou kolisá
se umí smát
a nemusí se hloupě ptát!
chybí mi uvnitř ta náplň radosti
vždyť ve svém žiotě zažila jsem samé bolesti.
Není mí určen ten blahý pocit
mě nic jiného nezbývá než se jen s ním tiše rozloučit.