Lidský smích

10. října 2012 v 15:29 | Karen |  ♂Pisálek♂
Přes okno vidíš se holčičku doširoka smát
Sama sebe se musíš pitomně ptát
Proč já se taky tak bez starostně, bezelstně
bez toho abych zaplatila daně
prostě a jednoduše nemůžu smát?
Proč se tě pořád musím bát?
Za rohem smutku, číháš
před zraky lidí mě skrýváš
Znám jen slzy a nic víc
přece smích je normální lidský cit.
Nejsem snad člověk že to neumím?
nebo snad pro to že po tobě pořád toužím?
Miluju tě, ty však nemáš zdání
co mé srdce v hloubi pohaní.
Myslíš že je to jen chtíč
však pravý srdce klíč
drží jen láska, však ta mě neučinala šťastnou
nutí mě, nebo snad ty, procházet se tmou,
bez přestávky myšlení na tebe
koukám se do černého nebe.
Zas ten proklatý měsíc v úšklěbku
nutí mě popustit uzdu vzteku.
I ta pitomá kosmická tělesa
co nad mojí hlavou kolisá
se umí smát
a nemusí se hloupě ptát!
chybí mi uvnitř ta náplň radosti
vždyť ve svém žiotě zažila jsem samé bolesti.
Není mí určen ten blahý pocit
mě nic jiného nezbývá než se jen s ním tiše rozloučit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama