Leden 2013

Milosrdné lži

23. ledna 2013 v 17:53 | Karen |  ◘Divý psi mé duše◘
Ne, ne už nechci! Kolik lživích obličejů mi ještě pohlédne do očí s tou naivitou, že to nepoznám! Vím, vím jak si v duchu myslí, že mě přesvědčili, že jsem lepší než oni a přestanu se snažit! Nikdy se snažit nepřestanu! Nenávidím je! Nenávidím je všechny! Copak nemám nárok na pravdu? Jak to vypadá: NE! Sama jsem jí zavrhla, takhle se mi odvděčí? Děkuji, ale pokrytec stále zůstávám, i za cenu že ke mě bude takový celý svět... Lživý.

Kračejíc po zaplněné chodbě, nese se zkrčeně, celý její duch. Místo odpovědí, kývá bledým obličejíkem na pozdrav. "Ahoj, čau, nazdar!" okolo jejích uší sviští vzdcuh v neupřímných slovech! Odraz ve velkém okně učebny, odráží seschlou dívku, bez kapky života, zabalené v kabátě přetvářky, od hlavy až k patě. Den co den ho nosí, aby skryla pravdu, kterou jí ostatní nikdy nedají. "Smíšku, smíšku, smíšku!" křičí na ní každý z jedné strany či druhé, a přitom houby vědí, že za kašpárkem smrtka ukrývá se! "Řekni nějaký vtip!" neslyší, že nad nimy vyřkne zaklínadlo smrti! "CHACHACHA!" ty slabiky zařezávají se jí hluboko do kůže, v uších zní, však nic s ní neudělají, jen o kapánek zas smutnější- možná! Možná! Co za slovo to znamená....??? Nohy kříží v němé místnosti bez oken. Ne, není blázen, jen dítě lží! "Kdo lžete ten karde, do pekla se hrabe!" ona se nehrabe, ona tam sedí se smířeným osudem, hraje tichou partičku šach! Hlásku, hlásku, ty vtíravý ocásku. V hlavě pořád omýlá. Jdi tam, řekni to! Toď na denním programu. "Lžeš!" tak ráda by odpovědla to slovo na "A". Je to opravdu tak těžké? Ano..... Proč? Protože je dítě lži, v hlavě známý šum, kosti narážející o sobě tkví v tajné odpovědi! "ANO, ANO, ANO!" jsem pokrytec a lžuji ti! Kolikrát to za život řekla? Počítá na prstech- svému odrazu už nespočetkrát! Ale jiným.... Tik,ťak, tik, ťak.... blud,blud, blud... slepý kruh, či neschopnost? Pravda.... Zkáza.... A milosrdné lži!

Au-píchla jsem se!

18. ledna 2013 v 15:43 | Karen |  ◘Divý psi mé duše◘
"Jsi krásná, ale hloupoučká!" "Jsi chytrý, ale ošklivý"! "Jsi přitažlivá, inteligentní, ale nemáš vybrané chování! "Chování dobré, hlava prázdná! Jsi jako stroj!" "Umíš všecho, ale líná jsi!" "Jsi aktivní, ale zbytečně, nešiko!" "Smolaři, smolaři!" "Máš dobré srdce, ale až moc!" "Buď milejší, jsi jak kakabus, hlavně, že umíš hrát na ten svůj klavír. Možná jsi talentovaná, ale cílevědomost či sebevědomí ti chybí!" "Náfuka jeden, nemá na co mít tak velké ego!" "Bohatá, ale to ke štěstí nestačí! Za peníze si zdravý nekoupíš! "Sláva je mocný dar, jen ho udržet..."

Zamyslela jsem se nad těmihle větami, jedna bez druhé dávají dokonalou ironii a druhá ke druhé spěchá, aby náš život převrátily, vzhůru nohama.

Kolikrát to vidíte okolo sebe! Vtipy o blondýnkách, kázaní rodíčů...atd. Přivádí mě to k myšlence: není to něco jako dokonalost? Nikdo není dokonalý v očích všech, ale jednotlivce třeba zaujme jeho osobnost natolik, že má za to, že lepší člověk na planetě není. Není přísloví: "Není růže bez trní" něco podobného? Nedá mi to, ale musela jsem to srovnat. Růže je nádherný, na první pohled bezchybní květ, však utrhnete jí od země, váš prst se prohne pod kapkami krve. Trní! Nedejte na první dojmy! I když na vás zapůsobí možná nejvíc, není všechno tak jak se na první pohled zdá. Ani tenhle blog, není takový jak si možná myslíte! Puberťačka či dospělá dívka? O tom vás nechám pouze spekulovat, protože každý na růže v zahradě kouká jinak.