Jen se vypsat...

8. března 2013 v 21:48 | Karen |  ◘Divý psi mé duše◘
Hledím němně na písmenka na klávesnici, v hlavě bych chtěla napsat jen pravdu ale pak jen nacvakám lež. Nechce se mi rozebírat když je to pořád dokola. Dokola, dokola, dokala pořád to samé. Vypsat své pocity je to jediné co teď můžu dělat. Chtěla bych brečet, jakoby nestačilo že i tak jsem jen troska, která se zmůže jen na to. Lituji se, vím to, neměla bych, stejně jak tenhle článek bych neměla psát a hned smazat! Nelituj se, nelituj se! Jen aby to nedělali ostatní, nestojím o neupřímný soucit i kdyby byl od kohokoli. Je to jako kdyby se včerejšek opakoval úplně stejně, na každou vteřinku- ty samé pocity, v tu samou chvíly, záchvaty radosti, které ze sebe dusím! Panebože, jsem opravdový blázen, když o tom tak přemýšlím, ostatní by nad tím jen mávnuly rukou. To kdybych uměla, jen nějak pořád chodím do známého čtverce. Z hrany na hranu, však žádná propast do které bych mohla spadnout! Jen změna v té omamené hlavě... Ha. Teď jsem ze sebe dokázala vytlačit upřímnou věc! Pochválit se za to ale nehodlám, páč jsem měla opět lhát! Sakra! Proč to musím rozebírat pořád dokola!? Nenávidím se, jen on měl pravdu, že se zničím, jen on měl o mě strach a já ho jen odstranila z cesty. Byla to chyba, jen čas nejde vrátit, kolik chyb ještě můžu udělat? Jistě, člověku prý na mě záleží! Jen kdyby opravdu, co když je to přece jen přetvářka? Jako u mne? Samozřejmě že je to sobectví ukryté za přátelstvím, tak to funguje..... Hoý koloběh života!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama