Děti můr

7. dubna 2013 v 20:57 | Karen |  ♂Pisálek♂
"A tak se potkal s můrou a té se zalíbil, protože byla tak pěkná a nestála ho nic..."
"Proč jsi přišla?" ladně ho obkroužila, složila perutě a zahleděla se mu na křídla. Byl rád když se mohl pyšnit velkým objemem a tícíse barev pavýho očka.
"Nevidíš mě snad rád?" povytáhla obočí do skoro rovného půlkruhu tak jak to dovedla jen ona. Předvedla mu ještě jednou své rovné zuby v půlměsíčkovém úsměvu. Moc dobře věděl, že i ona to tuší- jak na něj dokáže zapůsobit.
"Samozřejmě, jen je to... nečekané" povolil ruku ze svého krku, kde se ještě předchvílí z nervozity drbal. Jak roztomilé, určitě si musela říkat, ani nevěděl proč ho něco takového napadlo. Takhle dokázal uvažovat jen v její přítomnosti...

"Musím na záchod" malý bledý obličejík se mihnul nad otevřenou knihou.
"Počkej, teď bude to nejlepší!" řekla černovláska sedíc na křesle a stáhla ruku k nezbednému dítěti, které se mezitím pokoušelo prokousat až ke svým prstům na nohou.
"Nech mě!" křikla pobaveně dívenka, vyskočila hbitě na nožky, snad jakoby vážně měla pérka místo prstíků. Černovláska se jen zasmála, jak ironické jí to přišlo. Zrovna ona! zrovna ona, čte pohádky nezbedné holce, kdysi jako jí babička a ještě k tomu Sheakspera! Bože na nebi! Osud to tak sám chtěl, nebo dáběl zahrál si hru na honěnou? Jak dlouho to je? Deset, patnáct let.... Ne! přesně třináct let, kdy se rozhodla nečekaně vyrůst, rychle dospět a zahodit předsudky vůči dospělím-stát se jednou z nich. Stroje na baterky, bez fantazie... Etiketa!
"Tak běž! Nechci to po toě utírat!" nakrčila nos, jelikož jí to bylo opravdu odporné, však tomu hloupočkému dítěti to mohlo připadat zhola jako hra! Ach jaké malicherností vám tato doba nabízí k řešení! Třeba proč je nebe modré: Proč je ksakru modré a né třeba černé!? Ach, jak k smíchu závidění, prostě to tak někdo chtěl, prostě to tak příroda zařídila. Ale kolikrát už rodiče odbily své děti touhle odpovědí! Naučili je uvažovat racionálně, vyhrazeně, slušně, nikdy ne ekcentrycky, výstředně i fantazírování bylo zamítnuto. Děti budoucnosti tohle nedělají, nehrají si na krvavé koleno ale na obchodní podnikatel v hlubokých křeslech se stohem papírů. Nehrají člověče nezlob se ale počítačové simulace... Nechtějí slyšet o princeznách, však o vztacích na burzách. Je to tak k popukání žalostné! dospělí chtějí být dětmi, děti dospělí! Však v úplném rozšířeném slova smyslu,
"Jsem tady" byla jediná, které se tohle novodobé hnutí ještě nedotklo. Však ona sama dobře věděla, že až jí vypustí na skládankovém papíře ven do světa, zpátky přijede na vyspělé lodi plné logických úvah.
"Můžeš číst dál!"
"Tohle už ne!" zvedla se od postele a založila knihu do knihovny k ostatním. Vytáhlla jednu s červenými desky, pomalované fixou.
"Na! Jsou v ní obrázky, můžeš si je prohlédnout." uvědomit si, jak je mládí krásné, však krátké a nezaměnitelné je něco jako pro kosmonauta nová planeta. Užij si jak moc budeš moc, pak už nikdy moct nebudeš. z krásného motýla se stane můra, která nebude mít barevné sny ale fádní, černobílé představy. Když budeš mít štěstí, tak ti do ní bůh přidá kapičku nostalgie vonící po děctví!
"Ale tohle nemám dovoleno číst." namítla, na to jí pohladila po vlasech, dala pusu na čelo...
"Teď už můžeš!" řekla jak jen líbezně uměla a zavřele dveře od děckého pokojíčku s rozvícenou lampičkou..
"Teď už můžeš........."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama