Nevěra

20. dubna 2013 v 18:22 | Karen |  ♂Pisálek♂
Moji milí, chci vám oznámit, že už mě nebaví jak se jeho nevinné úsměvy održáží v zrcadlech a přitom se za nimy skrývá jen a pouze jedno ušmudlané svědomí.
Jeden, druhý, třetí. Prosím nech toho! Prosím jen řekni, že toho jednou necháš. Vím že mě tím zničíš, když neuvidím tvůj úsměv každý den několikrát za sebou, ale jsem si vědoma toho, že upřímnost se dostaví jedině tehdy, když za ní obětujeme značnou oběť!
Ano, chtěla bych si promluvit, jenže ty jsi plně zaměstnán a přitom mi v dopise sděluješ jak moc mě máš rád. Nelži, vím jak to doopravdy je, však pořád si to nechci přiznat. Vždyť naděje umírá ze všecho poslední.
Au, au, au.... Teď, když s ní stojíš na chodbě je to jako bys mi zabodl do srdce... co já vím.... kružítko. Malý hrot s kterým bys ryl, ryl a ryl dokud by jsi stříbrnou špičku nezabodl do bodu, kde tepna byla a následně nevykrvácela. Jeden, druhý krok. Blíž a blíž k tvému novému slunci. Jen přizněj kolik jich máš. Jsem taky tvé slunce nebo jen malá hvězdička, kterou požádáš jen v noci o malé obveselení? Radši mi to ani neříkej, vždyť oba známe holou pravdu. Oba víme že jsem už jen malý doušek vášně který piješ vždy před úsvitem. Upíre! Saješ dokud nevysaješ!
Závidím tvému novému slunci, když bereš jeho paprsek do bělostných rukou a čechráš obláčky okolo něj. Je na vás vskutku krásný pohled. Jen nás malé hvězdičky a doušky malé vášně to zcela zničilo. Vyhasneme pak úplně viď? Už nebudeme sdílet s tebou ani to málo co doteď. Prostě nás shodíš z oblohy.
Bereš jí za ruku... Proč mi to děláš? Pak záhledneš mě, jak stojím jak přimražená s otevřenou pusou, oči plné slz! Možná jsi ještě uviděl jak se otáčím a mizím pryč- v oparu atmosféry-padám z oblohy.
Smrdí to tu po dezinfekci a ještě něčem-nechci znát toho pachu původ. Schoulena krčím se u zdi, čekám až se zas dostaví... A je to tady. Žaludek se mi zvedá společně s oblaky nahoru. A už klečím na špinavé podlaze, nad záchodovou mísou. Jako vždy když se chci potrestat za svou neschopnost strkám si prsty do krku, dokud z mého hrdla nevyjde poslední skřek. Červená krev se zatočí ve víru s vodou, když splachuji. Nemohu popadnout dech, jen stěží se držím na nohou. No tak! Buď silná! Ne, to prostě nejde! Nejsi přece slaboch, podívej se! Zvedni hlavu! Pomstíš se, rozumíš. Je to jediné východisko. Přísahej že společně se mnou je potopíme, slunce uhasíme, jeho zabijeme. To není správné! A to co ti provedli, správné je? Byla bys hodně naivní i hodná kdybys neposlehla zrovna mě. Já ti vždycky dobře radila! Dobře, pomstím se, na všech. Budou litovat dne, kdy se na měj jen křivě podívali! Tak je to správně, spravedlnosti přijde za dosti učení! TY víš kde začneme.... U ní! Ano...

"Ahoj" vložím se do jejich společného rozhovoru s roztomilím úsměvem. "Jé, ehm... Ahoj" pozdravíš rozpačitě, přičemž se podrbeš na hlavě. "Co ta tady dělá?" měří si mě slunce přes paprsky. Jakoby najednou vzplanulo červeně. "Jen jsem se chtěla zeptat, jestli by tady.. ehm... tvůj přítel, nechtěl přijít na mou oslavu narozenin. "Kdy se koná?" ptáš se dychtivě. Výborně! "Ach, zítra odpoledne, vem si plavky." mrknu jeho směrem. Tleskám nad tvou přetvářkou."On, ale nemůže, je se mnou." dupne si trochu povyhaslé sluníčko. "Jé promiň, asi by jsi chtěla přijít taky viď? hraju stále svoji hru. "Tak zítra.." nečekám na odpověď a odvlním se zpět. Gratuluji!

"Wow, sluší ti to!" ovinu se kolem něj, když za hlasitého poryvu hudby svíjejíc se v zahradě mích rodičů. "Tobě víc" vydáš ze sebe zadýchaně. Už jsi tak blízko, už jen jeden krok k tomu aby ses pomstila. Jen jeden! Nepokaž to! Ty víš co tě čeká když zklameš.... "Dojdu pro něco k pití" zastavím se najednou, když se zrovna přiblíží ono proklaté "sluníčko" chci jí zabít!
Jedna, kapka, druhé, třetí, co na onom světě změní? Už nebudeš hřát a já se jen smát!
Rychle z mého dekoltu vytáhnu černou malinkou lahvičku, tu co obsahuje jen zkázu posetou nevinností jedné malé naivní holky. Čtvrtá, pátá, šestá, uvidíme jak tvá duše bude si počínat. Pozdrav zemi, jdeš z oblohy, ty jedna mrcho!
"Jedno pití, pro krásný pár..!" Hlavně necouvej! Přihlížím za stromem sadistiky, když se do jejího hrdla leje plno otráveného svinstva vyhrabané ze studánky mé prohnilé duše! Pij, pij... Smrt, přijde za chvíli, už nebudeš mezi živími. Musím se smát, když nenažravec dozukne i tu poslední kapku. Mé pekelné spáry se zavřeli nad poslední polapenou hvězdou-tou největší. Kdo říká, že pomsta není sladká, nejspíš byl sobecký, protože nikomu nechtěl dopřát onen požitek- požitek kdy se bezvládné tělo za křiku tisíce hlásků řítí k zemi. Sbohem sokyně! Říkám ji když už se za hlavu chytá a sděluje ti že jí není dobře. Pak se na mě podíváš- víš to! Jen pokývnu, uznale, pomalu, snad i na líci hřejiví úsměv má. A pak ti jen zamávám.
"Zavolejte sanitku!!!" Výborná práce, má malá nevinná vražedkyně! Vskutku se povedlo vše co jsem chtěla, tělo už skolil chtíč, vrásčitá stařena už se za okny řehtá. Prodám její tělo společně se vším co zbylo (srdce, mozek, játra) za jeho... Měním nohy za krásu v jeho očích, ruce za něžnosti, hlavu za zbláznění a srdce za lásku!
Za lásku...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Únorová Únorová | Web | 20. dubna 2013 v 22:07 | Reagovat

Může být něco epičtější? Nic takového neexistuje. Tohle je a bude navždycky věčné! A...
Sestřičko, pamatuj, pomsta bude sladká jedině tehdy, až naše sokyně ochutnají, svou vlastní krev...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama