♠♣Vyznání růží♠♣

4. dubna 2013 v 18:32 | Karen |  ◘Divý psi mé duše◘
Ok, je to to jediný co snad má ještě smysl:
Tady stojím, vidíš mě? Sama. Mám ti to udělat ještě snažší?
Tady jsem, koukáš se na mě-přes zeď!
Odstraň tu zeď, jdi za tím zbytkem toho čemu jsi dřív říkal sen!
Čekám, ža se pohneš z místa a splníš svůj ušmudlaný slib...
Slibuj to co můžeš splnit a nepslnitelné prostě označ za nepřijatelné či neexistující!
Přeju si, sním o tom, aby ses naučil říkát opravdu to co chceš, né za hrstkou poskládané skládanky- té poskládané lži!
Upřímnost, můj mrtvý bod, bývá i tvým, pozanala jsem nálady, city i možná myšlenky, teď se ptám tebe: co na mě nechápeš?
Nebránilo ti NIC mi porozumět, zeptat se a zajímat.
Říkám ne, jen proto, že nechci vysekávat cestu strništěm tvých fousů a říct ti vše na rovinu- dělat to snažší, nechat tě utéct bez boje.
Prosím, tas někdy meč a bojuj za to co je prý podle tebe drahé, nenech se vytlačit z cesty- sakra chlape BOJUJ
Ber za vítězství úspěch, né vyměněnou přetvářku za přetvářku!
Ceň si už konečně toho co máš! Hledáš to moc pozdě, nehledej až ztratíš!
Poznávej, nejen povrch ale i duši, zkus se vcítit.... Zkus žít životem ostatních než řekneš: já to nechápu!
Nepiš úsměvy, rozdávej je!
Neměj jen virtuální potenciál, měj ho opravdový!
Tady stojím, vidíš mě? Má to ještě smysl?
Kolik šancí jsem ti dala? A kolikrát si doopravdy tasil meč za královnu!?
Ano, výčitám ti, i když vím, že ty vyčítáš mě! Proč, protože každý vyčítá chyby pouze ostatním!
Sobectví? Ne! Láska? Ne! Čiré přátelství? Ne! pomůžu ti najít to slůvko: zaujatost.
"Promiň" už tolikrát promrhané! Odpuštění už tolikrát zneuctěné poviností!
Priority či řád, nikdy nemůžeš nasadit živlům!
Nech ten provaz ležet na zemi, nech prostoupit energii skrz srdce ven! Objev se v dobrém svělte. Nesvazuj se nepotřebným.
Výmluva je jen obalená výčitka do nechutenství-to si pamatuj.
Pohled do očí není projev lásky ale odolnosti, zvědavosti-najdi poklad, tam na dně černoty se třpití truhla!
Otevři jí! Jen pozor ať nesklameš. Dej pozor ať do ní nenahlédneš moc zprudka, mohla by se leknout....
Doufej, že někdy mi půjde matematika, abych zanechala nelogických žvástů, které střeží onu truhlu!
Klikatými cestičkami se vždy dostaneš ke středu, jen pozor na odbočky. Zrada, pomsta, ignoranství- ty tam nevedou.
Za nenápadným naznačením je vždy něco velkého.
Pamatuješ, Jdu si hledat něco ostrého!
Rady, rady. rady, kolik je vás promrhaných asi?
Snaha je nejsilnější zbraň, jen ty jsi ji někde zapomněl.
Slova jsou krásná, ale činy důležitější!
činy dělají člověka, ten svět!
Svět ve kterém žijeme je plný lidí, kteří ho bombardují svými činy! Nech vyklíčit květinu!
Květinu pěknou, k závidění a tu pak vystavuj, jen si dej pozor, ať neporušíš slib!
Růži nebo lilii? Pro kterou se rozhodneš?
růže pěkná, známá vůně, však trny má!
Znáš jí a tak jí prodáváš! lilii vystavuješ!
A ta růže, kterou jsi měl tolik rád tam zatím ve stíny skomírá!
Ale hledáš pozdě-ztratils ji!
Vidíš mě? Stojím tady! Promluv, řekni, jednou upřímně, co pro tebe znamená vůně růže, a lilii zlom!
Přivoň si jak chutná poslední šance, roztrhej ji a zahoď... Máš přece novou lilii- svěží, neokoukanou, bez trní.
A aspoň zvedni oči, podívej se pravdě do truhel-ona hnije!
Jí na tobě záleželo! Ona pro tebe rostla, ona si oblékla ty nejkrásnější květy! Ona tě vábila vůněmi nepoznanosti a dala ti všechno, všechno co mohla dát, cos jí dal ty? Zahrádníček vodu, vláhu, důvod proč růst.... Tys pak přišel a ničil ničil ničil, jen pouhou lilií! Ano, samozřejmě že žárlila, žárlila, když jsi sokyni zpíval, zasazoval její děti a k večeru, kdy už všechno spasil spánek, probudil si ji. A nasliboval hory doly, však ráno je stejné a stejné! Ráno lilie- večer růže! Rozhodl ses! Ona měla toho dost, vyrvals jí kořeny, posels jí hnilobou a to jen proto, že nasadila na svůj pás trní!
Vidíš to místo? Vidíš to místo, kde jsem vždycky stála?
Jednou na něj zapomeneš, protože já odcházím, protože si mě prodal jen za falešný frank....
Nehledej-už si ztratil: pamatuješ? Vždycky pro mě budeš ta první- ta první kterou pohřbím.....
Bylo mi s tebou fajn, opravdu, ale jak vidím, žiješ teď líp... Pokud jsi dočetl až sem a neztratil zájem už u druhé věty, chci jen abys věděl, že tři roky jsou dlouhá doba na to aby si poznal že jsem trnitá, a děkuju ti, co jsi pro mě udělal, A mě odpusť výčitky a zradu, ale hlavně promiň fakt že já to samém dělat nehodlám, protože bojuju za královnu! Bojuju za růže!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama