Červen 2013

Kolotoč

20. června 2013 v 14:24 | Karen |  ♂Pisálek♂
"Točí se a točí, nesejde mi z očí"
...Točí, líta, v mrazu, chumelenice...

A sedne se na prohřátý podsedák. Ne, takhle to nemělo být. Neměla sem přijít, jakoby se nechumelilo, musí to mít jistou.. hmm... grácii. Zvedne se, chvíli přešlapuje po sněhu a nakonec se rozhodne znovu usadit. Načež si to opět rozmyslí. "Sakra, práce..." uleví si, jelikož začíná tušit, že jí to už naprosto pohltilo, třeba i ovládlo.

"Točí se a točí, nesejde mi z očí"
... Sedám,vztávám, nevím kam s ním jít....

"Mohla bys ho prostě jen zapnout a užít si to, naposled..." jenže proč to nedokáže? Proč stále otálí? Už dávno vločky poskytli danný konfort pro světélkující podívanou na širém ostrově dětských hrátek. Známe melodie se přelévají v hlavě společně s dětskými hlásky. Nemělo by to tak být... Pohladí z kůže vyrobené sedátko. "Už je tak dávno. Kdy jsi byla svobodná" shlukují se černo-černé obavy. Odvedou jí, nemá ani na to posadit se na ten zpropadený stroj a zakusit vítr bez zápachu zpocených mužů.

"Točí se a točí, už jí schází z očí..."
...Nechci, nechci, pozdě nechci volat tvé jméno....

A jakoby samotná myšlenka, pomyšlení, že nedostane novou šanci se zakalí v bílích vločkách. Barevná světýlka svítila jí do očí, však ona se soutředila na to, co už tolikrát odmítla. Nohy přehoupla přes okraj růžového třpitivého plastu. Stačí jen chtít.. Tak tedy chtěla. Chtěla, aby bylo vše jako dřív. Bude-li aspoň na tento okamžik šťasná, postačí jí to. Ale jen teď, ne jindy, to by postrádalo logiku. Kdyby nechtěla být naposledy šťastná zde, tak kde tedy? Obětovala za to poslední volný večer před kolizí. Sedí na poníkovy ukované pro radovánky, neměla by prolévat tedy slzy. "Zamrznete?" šeptá do noci, když je chytá do prstů. A pak se začne smát. Stará kolečka se dají do pohybu, hudba spustí a světélka porblikají milióny barev. Je šťastná....

Proč? Našla samu sebe v kusu šrotu, jen proto, že věřila v dávnou lež.

Kolotoče rozesmívají.... A já věřím!