Vzdor

11. července 2013 v 21:36 | Karen |  ♂Pisálek♂
Nechala si trhat maso. Nevnímala ohlušující bolest, ani krvelačné zvuky roubníků. Utěšovala jí totiž skutečnost, že jednoho dne bude ještě silnější, mocnější a co ona ví možná i neporazitelná. Kdo nakonec ustanovil řád vyšší moci, když každý ví, že on sám je svého štěstí strůjce a přitom musí jenom hleďet vpřed, začít věřit svým ideálům, či mít nadhled nad prostou pravdou. Zaškubala paží, aby svaly mohli odhodit dalšího nájezdníka. Nevěděla jak se vede jejímu společníkovi, ale s prostou jistotou si mohla dovolit tvrdit, že je po něm, nebo při nejlepším na konci svých fyzických i psychických sil. Ten proklatý špinavý zrádce, byl už nabažený onou bizardní podívanou, však nedal pokyn stáhnutí ozbrojených sil zpátky do pekel. Byl jeden z nich, to věděla, jenže jak to roztroubit do světa, když město se změnilo její pomocí na impérium, které odpochodovalo do západního Irska? Posměváček generálem se na chvíli stal a jak to dopadlo. Je na mizině se svými silami a čeká, až najde svoji skrytou rezervu, na kterou se už nesčekrát obrátila. Další kus masa odlítl do hrdla řezníka. Lopatka, že by? "Bosque? Harrisone?" zavřískala. V odpověď jí bylo vytí roubníků.

"Jsem si jist, že jsou oba mrtví, pane generále."
"Výborně, Bosque! Opět jste se vyznamenal. Ale jedna věc mi pořád vrtá hlavou: Kde jste je vzal?"
"Říkal bych tomu obchodní tajemství a mé skvělé diplomatické schopnosti." mrkl na hodinky. Ještě hodina. Hodina a bude svým vlastním pánem.
"Pojďme, pane, rád bych vám něco ukázal..."

"Zbabělče" zavřískala, když se oba muži odvrátili od mrtvoli jejího kolegy. Neslyšel jí, věděl, že ona vydrží déle, ne však napořád. Jakoby podívaná na to, jak v zubech je odtáhnut její přítel, jak mýtinu prořezává ďábelský smích, jak krev stéká do úst roubníků a jejich nenasytnost stoupá, jí utvrdila. Pozvedla zkrvavěné paže. "Edelas morte equiresa...Edelas morte equiresa..." stáhla hlavu mezi ramena. Boj začíná. Utvořili okolo ní uzavřený kruh, věděli, že se hodlá bránit. Nesmí povolit, nesmí ustoupit. Teď, nebo nikdy. "Edelas morte equiresa. Edelas morte equiresa." kruh se semknul, dopadali na ní krvavé sliny. Jedna končetina se vyhrabala z hlíny. Postav se! "Ne, zabijte jí!" hlas uvnitř hlavy jí sílil. Má-li jim dovolit ji zabít, tak se vší parádou, budou litovat, že se proti ní postavili. Druhá noha se vzepřela nad tíhou bolesti. Připravili pro ní rovnocený boj. "Edelas morte equiresa!" "Útok!" dal povel, tak tedy začneme. Ruce měla vzpřažené dopředu, když se jeden z roubníků vydal vpřed, věděla, že druhý jí dýchá za záda- chystal se útočit ze zálohy. Jeden špatný pohyb a skončí jako Harissone.
Poručila svým zkrvavěným nohou aby povolili kolena a dovolili jí přidřepnout. "Teď!" roubník zepředu vycenil zuby, jen nic neudělal, čekal na parťáka zezadu. Ingrid se přehoupla klopýtavým překotem dozadu, tím získala čas, aby zbraň vytáhla z pochvy. Zrůda se krčila ani ne metr za ní. Parchanti. Aniž by se otočila zpátky, střelila do hrudi svého čelního nepřítele, zakvíkal, ale nesvalil se. Sakra. Máchla rukou dozadu, aby si kryla záda, před druhým ůtočníkem, který využil příležitosti a zakousl se do nabízené ruky. Sykla. Udělal si chybu. Hlavní zbraně ho připravila o stabilitu a pak střelila mezi oči. To zabralo. Zbývající roubovač se krčil před ní, z rány se mu řinula krev, ale vypadal ještě udhodlaněji, když viděl k zemi padajícího druha.
Hleděla na západ slunce, ale byla připravena. Vstřebala únavu z předešlého boje a dala mu nabídku života. Sklonila se před ním do malé poklony- "Neposlouchej svého pána!" v tom chlupáč vyrazil bez ohledu na její velkorysou nabídnu- věděla, že se stejným cílem. Neměl šanci, proti rychlosti kulky, která se s přesností zaryla do rozechvělého těla. "Edelas morte equiresa!" Je čas...
Možná neuvažovala přímo racionálně či logicky, ale úspěch zakládaný na říkačce: "risk je zisk" věřila a podřídila svému činu. Rozeběhla se proti stěně rozzuřených hlav přímo na vytasené špičáky. "Aúúú!" sborová odpoveď se linula po planině, Ingrid to však nespomalilo. Stiskla spoušť. pár jich zasáhla, jenže se hrdijně drželi na nohou. "Sakra!"
Kdyby zabila ty z boku, mohla porjít-ale takhle- neuspěje! Dva metry, jeden, půl metru... Odrazila se od země a pokusila se opakovaně vystřelit, výsledek byl stejný. "Kurva!" dopadla lehce, jenom ne na správné místo. Bolest se dostavila se zpožděním. Prohrála? Krev byla důkazem hrůzné skutečnosti. Ne... Ticho bylo nervy drásající, ale jediné co jí drželo při vědomí. Jsou tady... Ne, ještě není konec. Ještě ne!

...Vzdorovala...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama