Zastánkyně

6. srpna 2013 v 15:59 | Karen |  ♂Pisálek♂
V záhybech její mysli se shlukly myšlenky volajících po odpovědích. Měla tam zůstat, proč jí touha odejít tak ovládla? Věděla to a nechtěla si to připustit, nebo jen doufala v zázračnou nevědomost? Semkla víčka těsně k sobě, jakoby na otázky nechtěla znát odpověď. Jen teď-prozatím- nechtěla znát pravdu, po které se celou dobu tak pracně pídila. Měl pravdu: "Hledání ztracených lží, Tě zničí!" Všechny detaily do sebe krásně zapadaly a tak jí napověděli, že jde umíněně, ale stále dobře. Jenže teď ta tíha, ty věčná břemena, která kdysi nesli jiní lidé, na ní padla jako neohlašující se déšť. Obkroužila nad svou hlavou neviditelný kruh, věříc, že tím všechny dotíravé hlásky pozabíjí.
"Jděte…"
Tři páry očí se na ní s údivem zadívali.
"Potřebuji si odpočinout," lhala "běžte napřed, dohoním vás."
Mlčky pozorovala pohyby svých průvodců, jak se zrcadlí v dáli. Nesměli jí vidět takhle, ani oni, ani nikdo jiný. Nesměli jí vidět na pochybách. Je jejich vůdkyně, co by vojáci udělali, kdyby jejich jediný generál zaváhal? Kdyby zjistili, že ona sama je smířená s porážkou a nevěří svému cíli tak jako zprvu? Řešení se přímo vznášelo ve vzduchu okolo její rozbolavěné hlavy- zradili by.
Začne pochodovat ve stinném koutu prázdného skladu na obilí, začne znovu hledat
"Můj cíl je zajistit všem stejný přívod informacích-ať už žebračce či královně. Ať už vrahovi nebo knězi."
"Můj cíl je pravda!".
"A za ten cíl ponesu následky." dodala a cítila, jak jí nová energie zpracovává mozek. Jen ona sama tušila, že nebyla tak upřímná a že za pár vteřin bude lhát sama sobě.
"Tady jste. Je vše v pořádku, stalo se něco?" zajímal se jeden z chlapíků vpředu. Jméno si nepamatovala. "Nač mysl zaměstnávat malichernostmi?" řekla tenkrát a trochu toho zalitovala.
"Vše je v naprostém pořádku." kdyby bývala byla v jiné situaci, vrazí si facku, za tak nenutnou lež. Jenže při drastické změně událostí se i ona musí omezit na jistá opatření. Jako třeba zamlžovat svůj duševní stav, který byl pro všechny klíčový. S lehkou hlavou, nezatížené lží, najdeme vždy to dobré ve světě. Opět měl pravdu, jako každý, kdo si vybral stejný osud. Jen ona se bránila vězení a tak byla ochotná se vykoupit za malé lži. Někdy přišli dny, kdy se za to styděla, možná i nenáviděla. Jednou zas ty, které jí v jejím rozhodnutí utvrzovali správným směrem. Tomu mužovi na ní skutečně nezáleželo, záleželo mu na sobě, a proto se taky zeptal.
Zvažovala je zavést na scestí, ale k čemu by to bylo, kdyby jí to přihodilo jen práci navíc? Ano, teď už si to dokázala přiznat. Zřekla se své víry, jen aby ji mohla přinést jiným. Aby došla do cíle. Však…

"Stát!" žádný cíl totiž není.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama