•Maminka tě miluje•

14. února 2014 v 21:24 | Karen |  ♂Pisálek♂
"Proč si mi to udělal? Mám se složit? Nebo jen prosit o odpuštění v díře na konci světa?"
"Chah, neříkal jsem, že na tebe jednou dojde? Ale ty jsi byla moc slepá na to, abys viděla, jak to všechno začíná. Moc zahleděná do sebe, holčičko?"
"Měla jsme dost svých problémů."
"To není ani dobrá výmluva! Věděla jsi, co všechno ti hrozí a starala ses o ni! Byla jsi neopatrná. Nezajímal jsem tě a to mi teď zařídilo vítězství."
"Mohl bys mi to udělat těžší, stačí, abys jí zabil. Jeden tah rukou dopředu, víš, že je tady se mnou. Víš, že tím, bys mě dorazil."
" Vyzíváš mě snad?"
"Beze mě nepřežije, budu se radši koukat, jak jí zabiješ ty než moje nepřítomnost."
"Tím bych ti, ale prokázal službu, ne?"
"Neřekl bys, že mi to dlužíš? Prosvítila jsem ti cestičku, vytrhala trny, abys mohl povstat ve slunci. Nebyl by to dokonalý konec? Pro nás všechny, ty krysy, co se přiživujeme a už ani nevíme, proč to děláme. Neodešli bychom se smutečním pochodem za zády, nosící naší urnu, jako králové?"
"Na co by ti to bylo? Tvoje vetché kosti natřásající se ve zlaté kostce by už stejně nikoho nezajímali a tebe už vůbec ne."
"Nevěříš na posmrtný život?"
"Další z povídaček optimistických zbabělců, co si nechtěj připustit, že už to kurva někde končí."
"Tak mi ukaž, že se mýlím, zabij ji."

A pak začala tančit. Vzduch i mlha se zvedaly v rytmech jejího vlastního dechu, špičky se komíhaly, jako zkušené baletce- "Pojď k mamince," a ona ťapkající mlha se začala měnit, roztahovat, tvarovat v holčičku.
"Musíš být statečná, musíš být statečná." opakuje ji a tiskne ji v náruči. "Jsi přece moje holčička, moje malá holčička. Zvládneš to, já ti věřím." líbá jí šošolku hlavy posazenou zlatými vlásky. Malinké ručky se drží matčiných dlouhých šatů pevně, jakoby už věděli, co se bude dít. Do malých plic už se nedostává vzduch z toho, jak ji k sobě tiskne dospělé tělo. "Buď statečná." zašeptá naposledy a popostrčí jí dopředu před sebe.
"Mami?" bystrému dívčímu očku neuniknou slzy, které se matka snaží dostat pod kontrolu. "Co se děje? Já… bojím se."
Ale ona jen vrtí hlavou. "Bude to pro nás všechny lepší, věř mi, je to jediná možnost." věší bezmocně ramena, aby se neroztřásli pod nátlakem hysterického pláče. "Běž."
A tak jde, klade botky křížem po časové římse a s bušícím srdcem se zjevuje v realitě.

"Zabij, zabij. Zabij ji." rezonují jí v hlavě její vlastní slova. Pouští dcerku z bezpečné náruče a nechává ji se zjevit přímo před ním.
"Tak tady jí máme, maličkou. Utíkej rychle ke strejdovi," rozpřáhne paže, jako velká noční můra, jenže ona viděla motýlka, ve kterém měla najít útěchu, "maminku už potřebovat nebudeme."
Nerozuměla jeho syčivým slovům, hádala, jestli se něco nepokazilo. Chtěla se vrátit zpátky, nechtěla tu být, měla pocit, že se musí zachránit. Začala k sobě volat mlhu, aby jí poskytla útočiště, jako nesčekrát před tím, jenže v jeho objetí se začalo všechno hroutit. Zavřela oči, aby se mohla lépe soustředit, a tam, za tou temnotou spatřila kotouč světla. Ženu s rysy osobě jí známé držící cíp mlhavého pláště, který jí olizuje kotníky. Naproti ní, v křesle, sedí strýc a vyjednává o ceně.

"Dobře, vyhovím ti, ale za její život si účtuji protislužbu. Není to přece jednoduché, poskvrnit čisté tělíčko."
"Ztrhal jsi ze mě, co jsi mohl, tak co bys ještě chtěl?"
Jen se zašklebil, sjel jí pohledem. "Chci, aby to věděla, chci, aby věděla, kdo jí zradil. A ty ses na to dívala."
Postava ve světelném zajetí škubla za kapuci pláště. "Přijímám."
"Obdivuhodné, kolik toho chceš obětovat za jednu ušmudlanou smrt, přitom bych jí mohl nechat být. Nebyla zahrnuta v ceně za tvoje pokání. Třeba by přežila."
"Vím, že by sis jí našel a ona by zažila muka mnohem větší, než je odebrání se k věčnému odpočinku."
"Muka větší, než vědění, že jí na smrt poslala její vlastní matka?" nazvedl obočí a to se žena otočila čelem k temnotě.
"Doufám, že mi to jednou dovolíš odpustit si." na to vší silou zatáhla za mlhovou látku a dívenka se ocitla zpátky v strýcově náruči.
"Je to těžký život." zpíval a ona cítila její pohled bodající pohled v zádech.


"Maminka tě miluje."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 El El | Web | 19. května 2014 v 18:15 | Reagovat

Je to krutý ale působivý, myslím tím takový menší...román :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama