Dokonalé přání

29. listopadu 2014 v 19:57 | Karen |  ◘Divý psi mé duše◘
A tak ho odepsali. Prostě se na nic neptali, stačila jedna věta. "Měj se," řekli. "Věz, že v tom není nic osobního, je to jen pro vyšší cíle, cíle o kterých ty nemáš ani ponětí. Zákon přírody- zachování druhu. Možná ses měl víc učit." Nač by mu však tahle plýtvaná slova generála byla? Revolucionář v něm už dávno umřel a věřit, že stálé dýchá pro svůj vysněný svět, byla stejně malicherná, neuspokojující, nebyla dokonalá. Proč tu tedy pořád otálí? "Čekáte na zázrak, nebo ambice přerostli v maniacké bludy?" Měl stále to právo se vymlouvat, že mu vize pošlapala realita, nebo domněnky, že je roztrhal ve spánku, byly pravdivé? Kdyby nebylo zničené jeho životní úsilí, kdyby zbylo na tomto světě něco, za co by stálo bojovat, zvládl by se proto nadchnout jako na začátku? Ta odpověď křičela na něj ze všech stran, stála před ním, i když byl otočený zády. Byla tam a on se jí rozhodl ignorovat.
To málo (?) co poznal mu stačilo, aby si udělal svůj obrázek, černé okénko v jinak dokonalém životě. Nechtěl si připustit, že tohle ho možná stálo rovnou půdu pod nohama. Když se narodil, začínal jako každý nevinný človíček svůj životní příběh. Nikdo nikdy neříká malým dětem, že přišli na velmi prohnilé místo (chyba), ale ty co mají štěstí, si nasadí směšné ovčí uši a bečí ve stádu s ostatními šťastlivci. Dívají se na dítě svých dětí, linkují si budoucnost, nepočítají s pochybením, ti parchanti si připsali náhody. Rovnice na dokonalý smysl jejich bytí. Ta velká neznámá, ty groteskní mutace, to byl on, pche, hříčka přírody? "Nelitujte se, na to naše komunita není stavěná. Není tu nic, co by váš přimělo být lepší. Jen vy sám." A to byl ten problém.
Jeho největší přání? Být sám sebou. Nejtěžší mise v jeho životě. Zamýšlí, že jí vzdá ještě před tím, než jí pořádně začne. Proč je to ksakru tak těžké? Proč se bojí přijmout svoji prohnilou duši. Smrdí to, ale co mohl čekat? Že mu někdo odpustí, že se za něco schová, že jeho činy budou pochopeny, přijety? "Akceptace sama sebe je první bod pro dokonalý celek." Jenže on to nedokáže. Nedokáže, slyšíte? Rozdrásá si kůži, zabije své přátele, ututlá všechny lži a tím umučí svoji duši. Je vůbec osobnost, když z ní už ostatní všechno servali, nebo to byl on sám, kdo za tím stál? Neví, však tohle nebylo důležité. Udělá cokoli. Za tou maskou kluka, kterého nic nerozhází, za tou maskou rozmazleného fracka, co se moc koukal na filmy na motivy batmana a poslouchal punk, se schovává troska bez vlastností, prosící o novou vizáž, jejž by mu umožnila přežít ještě další den. Přežít ještě jeden den, tak jak by chtěl on. Smířil se s tím, že už nikdy nebude dýchat jako svobodní, ale aspoň jednou okusit svůj vlastní pach, pozvednout svou paži, použít svůj vlastní mozek. "Jste pod kontrolou společnosti, vše co uděláte, bude zkoumáno a následně konfrontováno proti vám." Byl otrokem vlastních přání. Jak moc rád by je vzal zpět. Prosím, vyberte si, dám vám je, jen pozor, někdy jsou silnější než vaše srdce.
Tehdy ty masky nosil rád, připadalo mu zábavné hrát si na něco, co není, jen aby nemusel trávit monotónně čas sám se sebou. Tupec z minulosti mu však podrazil nohy, nechtěl, aby se dostal do budoucnosti. Ty přetvářky nebyli jen přechodné období, tvořil samostatné temperamenty a ty si s ním teď začaly hrát. Střídaly se na jeho tváři, aniž by o tom měl ponětí, večer pak vždy strhával kousky i s kůží, přiznává, bolí to tak, že brečí. Jak se mu to jen mohlo stát? "Systémová chyba, my vás varovali."
Měl rád noční nebe, protože bylo tak tajemné, černé, zakrývalo nedostatky. Jednou měl být dokonalý, místo toho se rozbil. Ty pokusy o sebe vzkříšení pomocí sirky s provazem okolo krku byly impozantní, ne však prosperující. Zůstanete s člověkem, jehož osobnost není jednorázová? Ne, nechcete se nakazit. Ty hry, do kterých by vás mohl zamíchat nejdou vyhrát, a proto je pořád na dně. Kdo jsem? Kdo jsem? Kdo jsem? Uhádnete? A to je právě to, na tuhle otázku neexistuje odpověď.
Cítil se někdy líp, díky avatárkům s jeho rysy? "Měl jste je zabít, když byl ještě čas, jenže na to jste je moc miloval a teď kvůli nim krvácíte." Tiše přežívá a vy se na to koukáte, řekněte, viděli jste něco?
Už je konec, pochopil to. Takhle to teď má být, takhle si to přece přál. Jeho sen sežrala noční můra. Vítejte v duši nestabilního melancholika. Snílek, kontrarevolucionář, zmetek, průměrný? Špína. Zameť ji, znič ji, nenech, aby ji ostatní viděli, schovej se ještě jednou naposledy, bude to dobré. Tma tě obalí, my tvé jizvy schováme, ochráníme tě, nenecháme, aby se tvůj potenciál projevil.
Svítá, dovolil jim to, zametá další střípky svého já, jezinky ulhaný. Dámy s maskou, věděl, že na konci dne se nechá svést znova, znova, donekonečna.

"Je to jen životní styl, jen způsob mého života. Nic neškodného"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kanibal Kanibal | 4. prosince 2014 v 15:03 | Reagovat

Možná je teď ta nejvhodnější chvíle s tím něco udělat, nebo se alespoň pokusit vystrčit růžky.

2 Bethany Bethany | 19. prosince 2014 v 18:40 | Reagovat

[1]: A možná taky ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama